Eurovolby

Důchodci obracejí každou korunu

Rozhovor s kandidátkou do EP za Sociální demokracii Lenkou Desatovou vyšel v Denících 13. března 2024

Čeští důchodci trpí zejména kvůli vysokým cenám potravin. Od nedostatku peněz mnohé z nich neochránily ani četné valorizace. Pomohly těm s vyššími důchody, nízkopříjmovým seniorům jen nepatrně, říká předsedkyně Rady seniorů ČR Lenka Desatová.

Vláda změnila způsob valorizace důchodů. V minulých letech přitom díky ní byli senioři na rozdíl od ostatních sociálně slabších kategorií obyvatel lépe chráněni před inflací. Jak tuto změnu výpočtu hodnotíte?

Díky mimořádným valorizacím byli senioři v podstatě jedinou skupinou osob, která byla proti inflaci chráněna. Nicméně nastaveny byly tak, že ochránily jen zhruba 49 procent důchodců, a sice těch, kteří měli průměrné a nadprůměrné penze. Platila přímá úměra, že čím nižší byl důchod, tím nižší byla valorizace, takže ti nejchudší na tom byli jen o něco lépe než třeba samoživitelky a srovnatelně s lidmi s nízkou mzdou.

Jak se to změnilo po úpravě valorizačního vzorce?

S jeho konstrukcí obecně nemáme problém, ale vadí nám, že se počítá pouze se 60 procenty inflace, nikoli se stem procent. To, že inflace vykompenzována není, opět pocítí hlavně nízkopříjmoví důchodci.

Jaké zboží nebo služby se dnes důchodcům nejvíce prodražují?

Jednoznačně to jsou potraviny. Logicky se to projevuje tím, že senioři daleko méně než dříve kupují ovoce a zeleninu a méně se koukají na kvalitu výrobků.

Dokážou se senioři vyrovnat s rostoucími náklady na bydlení?

To je další věc, která je trápí. Týká se to menší skupiny lidí – těch, kteří bydlí v nájemních bytech. Když centrální banka ve snaze krotit inflaci logicky sáhla ke zvedání úroků, zvýšily se i u hypoték a vlastnické bydlení se stalo méně dostupným. Vzrostla tedy poptávka po nájemním bydlení a nájmy šly nahoru, což pociťují také důchodci. A když poptávka převyšuje nabídku, je jedno, jak máte fixovanou smlouvu. Vlastník za vámi přijde a řekne, že buď podepíšete, nebo vám smlouvu na další období neprodlouží, a jdete.

Co se odstěhovat jinam, kde je nájem nižší?

Se seniorem je to jako s přesazováním kytky nebo starého stromu. Pokud ho k tomu nějakým způsobem donutíte, je pravděpodobné, že začne psychicky strádat. Ne každý dokáže v pokročilém věku navazovat nové vazby. Kromě toho je to také třeba otázka dostupnosti lékaře. Sehnat dneska praktického lékaře není žádná legrace. V menších obcích často není ani obchod, nefunguje tam bankomat a je otázka, zda by tam pošta byla ochotna doručovat důchod.

Mohou si přece nechat důchod doručovat na účet.

Jenže k čemu jim tam bude účet, když v obci nemají bankomat a třeba tam jezdí jen pojízdná prodejna, která nebere karty. Bez hotovosti se neobejdou. A když z obce do města jedou za celý den dva tři autobusy, je to pro ně výlet na celý den, jen aby si vybrali důchod. Ještě se po cestě můžou modlit, aby je někdo nepřepadl.

Při pohledu na seniory mají lidé často pocit, že si jen na něco stěžují. Přitom mladí lidé sami ve stáří při troše štěstí dostanou jen zlomek dnešních důchodů. Nezdá se vám to nespravedlivé?

Nemůžeme se na to dívat pohledem, že jeden mladý bude pracovat na tři staré. Kdyby rostla produktivita práce, dělala by se tady práce s vyšší přidanou hodnotou a Česká republika by pak nebyla pouze montovnou Evropy.

Nebylo by tedy lepší, kdyby se lidé o peníze na stáří starali sami?

Myšlenka, že by si měl na důchod spořit každý sám, je ekonomické sci-fi. Ukažte mi jakýkoli finanční produkt, kde po 30 nebo 40 letech budete mít garantováno, že máte v reálné hodnotě alespoň to, co jste do něj vložili. To neexistuje. Z tohoto úhlu pohledu je samozřejmě průběžný systém to nejlepší, co může být.

I když se na něj musí doplácet ze státního rozpočtu?

Je pravda, že poslední dva roky se dotuje, ale předtím byl v přebytku a stát logicky peníze užil na něco jiného. Je to naprosto v pořádku, přesně z toho důvodu nemáme extra důchodový účet, aby se ty peníze neznehodnotily. Ale když se systém dostane do deficitu, nemůžete začít ztrácet hlavu. Není nutná nějaká mantra, že to všechno musí být zaplaceno ze sociálního pojištění.

Při nákupech senioři často vycházejí ze slevových letáků. Nyní na ně chce ministerstvo životního prostředí uvalit recyklační daň. Co by to pro ně znamenalo?

Zdražení letáků bychom zaplatili všichni. Nedělám si vůbec iluze, že by to obchodní řetězce platily ze svého zisku.

Úředníci říkají, že lidem můžou stačit letáky v elektronické formě.

Mnozí senioři stále nevědí, co je to třeba wi-fi. Bohužel těch, kteří nemají přístup k výpočetní technice, je pořád více než polovina.

Tak teď už ho zřejmě potřebovat budou…

Ale jak je chcete donutit si je zakoupit a jakým způsobem je to chcete naučit dělat? I když absolvují spoustu kurzů, jsou z toho nešťastní, bojí se toho, pořádně na to nevidí.

Nemohly by jim pomoci třeba děti nebo vnoučata?

Nechtějí na ně být odkázáni, dělá to z nich občany druhé kategorie a cítí se pak méněcenní.