Eurovolby

Vladimír Špidla: Vláda všem zhoršuje situaci

,
Současná vláda jedná prakticky proti všem lidem, protože zhoršuje jejich sociální situaci.

Nejvíce je to vidět na plánovaných změnách v penzích, řekl Právu bývalý premiér a eurokomisař Vladimír Špidla (SOCDEM).

Vláda má za sebou dva roky. Jak byste zhodnotil její činnost v sociální oblasti?

Postupuje jako klasická pravicová vláda. To znamená, že obecně zhoršuje sociální situaci prakticky každému a současně rozvíjí myšlenku vystupňované kontroly, což se projevuje třeba v záměru získávat při žádosti o sociální dávky informace z bankovních účtů.

Když do sociální politiky zařadíme i důchody, tak to, čemu vláda říká důchodová reforma, je prostinké zhoršení důchodových parametrů jak pro současné, tak budoucí důchodce.

Není ale snaha vidět žadatelům o dávky na účty pochopitelná? Podle ministra práce Mariana Jurečky je nutné rozlišovat, zda lidé dávky skutečně potřebují.

Není to pochopitelné a je to nadbytečné, protože u řady dalších věcí, třeba daňových, se do účtů nezasahuje. Pokud jsou dané dávky vázány na majetkový test, tak se tento test má udělat. Ale obecný přístup do účtu mi připadá nadbytečný a cílem je jenom zvyšovat tlak.

Nehledě k tomu, že dávky, které skutečně chápeme jako dávky, to znamená nikoliv důchody a nemocenská či rodičovská, jsou z hlediska veřejného rozpočtu naprosto okrajové. Takže se moc neušetří.

V rámci sociálních dávek se plánují i další změny, například sloučení příspěvku a doplatku na bydlení, přídavků na děti a příspěvku na živobytí do jedné dávky. Je vůbec potřeba nějak rekonstruovat dávkový systém?

Že se dávkový systém různým způsobem pozměňuje podle toho, jak se vyvíjí sociální situace a životní styl, na tom není nic podivného. Tím sloučením si ale nejsem jistý. Zdá se mi, že to bude těžko nějakým dobrým způsobem administrovatelné. Ale to se teprve ukáže.

U těch konstrukcí je rozhodující, aby se dávka dostala všem, kteří ji potřebují, a aby měla odpovídající úroveň. Aby byla schopna docílit toho efektu, který zamýšlíte. Takže proti tomu, že se dávkový systém různým způsobem mění, nic nemám. Ale informace o tom jsou vágní a současně změny, které už proběhly, znamenají zhoršení. Takže jsem značně nedůvěřivý.

To zhoršení spatřujete v čem?

Třeba i v tom, jak se má od ledna zvýšit pro nově narozené děti rodičovská, o padesát tisíc korun. Na jedné straně je to lepší než nic, na druhé straně je to z dlouhodobého hlediska zhoršení, protože je to daleko pod inflací. A nespravedlivě to vyřadilo rodiny, které již příspěvek pobíraly, ty se zvýšení nedočkají.

Zřetelně ale zhoršení vidíme v důchodovém systému. Například se zpomalí nově přiznávané důchody, změní se výpočet věku pro odchod do penze a zpřísnily se podmínky pro předčasné penze. Podle mnoha ekonomů je to krok správným směrem, ale s tím nesouhlasím. Tento typ reformy potřeba není, protože se zásadně odvolává na to, že důchody nejsou ufinancovatelné. Ale důchody obecně financovatelné jsou.

Lidé by si podle vlády měli více spořit…

Základní smysl této reformy je oslabit průběžný veřejný systém tak, aby přestal mít kapacitu poskytovat rozumnou penzi, a tím donutit lidi, aby se připojišťovali v nejrůznějších kapitálových systémech. A to je pro ně krajně nevýhodné. Máte nejméně třetinu lidí, kteří nejsou schopni mít vůbec žádné úspory. Čili je absolutně nerealistické, aby si naspořili tolik, aby je to zabezpečilo na stáří.

Takováto reforma je nejen nepotřebná, ale ohrožuje i životní úroveň lidí, kteří poctivě pracovali většinou více než čtyřicet let. Například snížení valorizace z poloviny růstu reálných mezd na jednu třetinu v rámci reformy během nějakých deseti let zvýší míru chudoby důchodců dvakrát.

Říkáte, že důchody jsou financovatelné. Nemá ale ministr Jurečka pravdu, když říká, že je systém dlouhodobě deficitní?

Důchody jsou součást veřejných financí a dává se na ně zhruba devět procent HDP. To je v porovnání s dalšími zeměmi velmi málo. Když se bude dávat v nejhorších dobách kolem jedenácti procent, tak to není nic přehnaného. To je stát našeho typu schopen zvládnout.

Prostě, podíl HDP je klíčový a rozhoduje o tom, jestli jsou důchody financovatelné, nebo ne. A ten u nás není přehnaný, je v mezinárodním kontextu spíše nižší. Nejsme u zdi.

A co ten deficit?

Deficit, o kterém se mluví, je technický deficit, kdy je menší příjem na pojistném, než jsou výdaje na důchodech. Když jsem byl ministr práce a sociálních věcí, tak byl systém také v deficitu. My jsme o půl procenta zvýšili pojištění, a od toho okamžiku byl systém většinou v rovnováze nebo v přebytku. A nikdo si toho nevšiml.

Čili technický deficit je něco jiného než financovatelnost důchodového systému. Pokud navíc mluvíme o udržitelnosti systému, musíme také mluvit o jeho sociální udržitelnosti. Jestliže není schopen poskytnout odpovídající podporu ve stáří, udržitelný není.

Vláda podle vás chce donutit lidi, aby vstoupili do kapitálových fondů a podobně. K něčemu takovému sáhla před dvaceti lety švédská vláda, když změnila penzijní systém. Jsou tam individuální účty a část peněz se povinně investuje. Sociálnědemokratické kruhy si této reformy dost cenily.

Švédský důchodový systém, takzvaný NDC systém, je daleko adekvátnější než náš. Je v zásadě odvozen od toho, co jste dal do systému, a dávka pak je odvozena od vaší střední délky života. Svého času jsem ho prosazoval. Ale u nás tehdy byl velký problém, že by byly mimořádně velké rozdíly v důchodech dané životní kariérou. Na to by se dala najít řada opatření, která by to zvládla, ale prostě jsem se tehdy neprosadil.

Ta kapitálová část byla z mého hlediska úlitbou v rámci politických diskusí, protože pravice ji chtěla. Navíc má ve Švédsku v rámci důchodového systému v podstatě okrajovou váhu.

Ale znovu: problém není, když má někdo větší příjmy, že by si nemohl spořit. Možností investovat má tisíce. Klíč je, že k tomu nesmějí být lidé donuceni tlakem.

Takže by se to mohlo dít podporou ve formě pobídek?

No, ano, může to být formou podmínek. Ale základní idea u kapitálových systémů spočívá v tom, že se do nich přispívá z veřejných peněz, a kdyby se to nedělalo, tak by vůbec nebyly efektivní. To přece není správné, aby se do kapitálového systému přispívalo z veřejných peněz.

V rámci penzijní reformy dojde i ke změnám ve věku pro odchod do penze, který má být navázán na dobu dožití. Nemůže to třeba vést k tomu, že lidé začnou chodit do důchodu, až jim bude sedmdesát let?

To si od ní snad její autoři slibují, ne? Základ současné důchodové reformy je zrozen v letitých myšlenkách ODS.

Se střední délkou života, nadějí dožití, se v reformě zachází strašně nezodpovědně. Stárnutí je neobyčejně individuální. Kdybyste se zabývali jednotlivými kohortami podrobně, tak byste zjistili drsné věci. Třeba že střední délka života vyučených žen bez maturity rozhodně nenarůstá.

Prodlužování věku odchodu do důchodu neblaze dopadne na statisíce lidí. Nehledě k tomu, že střední délka života v dobrém zdraví je u nás 62 let. Takže když už bych se tvářil uvážlivě, tak bych přizpůsoboval věk odchodu do důchodu střední délce života v dobrém zdraví. Jinak lidé budou unikat do invalidních penzí, protože to nemůžou zvládnout.

Vláda by to chtěla kompenzovat výhodnějšími odchody do předčasné penze u těžkých profesí. Odbory si stěžují, že se o něčem podobném mluví už třicet let, ale pořád se nic neděje. Na čem to celou tu dobu vázne?

Na tom, že to pravice nikdy nechtěla. A protože měla vždycky poměrně výraznou sílu, tak se to nestalo. Nejvážnější krok tímto směrem udělala minulá ministryně práce Jana Maláčová, kdy už bylo v zásadě rozhodnuto, že se budou tyto penze týkat profesí zařazených do třetí a čtvrté kategorie náročnosti. Tito lidé jsou vystaveni různorodým těžkým situacím, které se nedají vykompenzovat nějakým jednoduchým režimovým opatřením typu respirátorů nebo týdne dovolené navíc.

Ministryně Maláčová to navrhla, bylo to propočteno, mělo se to financovat zvýšeným odvodem zaměstnavatele, kde tyto profese byly. Systém by to vydržel.

Ministr Jurečka přislíbil, že brzy předloží soupis náročných profesí. Nebude to přece jen kompenzovat těžkým profesím změny, ke kterým došlo nebo ještě dojde v rámci penzijní reformy?

Ne, protože vždy, když začnou vést tuhle debatu, tak uváznou na tom, kdo bude patřit mezi těžké profese. Poslední solidní výzkum na toto téma udělala Karlova univerzita. Ukázal, že nejtěžší současnou prací jsou popeláři a skladníci. Takže tam můžou zařadit popeláře, to ano. Ale pak se budou zabývat docela složitou situací, zda někdo pracuje celý život jako popelář. To asi ne.

U lidí, kteří pracují u různých strojů a zařízení, střední délka života stagnuje. Takže bych zvolil profese, u kterých prokazatelně stagnuje střední délka. Možných hledisek je víc. Výsledkem ale podle mého bude, že vyberou nějaká místa, povede se kolem toho těžký zápas a rozhodně to nepomůže.

Příští rok se budou konat volby do evropského parlamentu. Jak vidíte šanci sociální demokracie?

Dobrou. Sociální demokracie má jasné důvody pro politickou existenci. Teď se zvedáme z prozatím nejhlubší krize v poslední době. Pozoruji, že se strana opravdu oživuje.

Je ale dostatečně viditelná? Nejen v médiích, ale hlavně v regionech mezi voliči? Přijde mi, že v tom zaostává.

S voliči komunikujeme, to mi dává určitý optimismus. Je to daleko živější, než to bylo. Ale když jste mimoparlamentní strana, je pochopitelně mediální prostor značně omezený, takže to není vidět na první pohled. Ale zvedáme se.z

Rozhovor byl zveřejněn na serveru novinky.cz 27. 12. 2023